Jaro, čas k probuzení aneb nultý krok další transformace

!Hanka - můj po-seminářový příběh:

Seminář samotný jsem si moc užila a hezky mi začalo i po-seminářové období. Hned v pondělí ráno 🙂

Potřebovala jsem sehnat vrbové proutky pro syna do školky, na velikonoční tvoření. Zprvu jsem z toho úkolu moc nadšená nebyla. Znamenalo to pro mě vydat se hned po ránu kamsi do polí. Času jsem moc neměla, jen tak necelou hodinu. Až děti rozešlu do školky a školy a než pojedu do práce... 

Přímo u nás v okolí bohužel proutky nejsou. Pamatovala jsem si z loňska, že můžu kousek popojet autem a pak pěšky kus lesem a přes pole k potůčku... jen podotýkám, že mám silně vyvinutý orientační nesmysl 🙂

A kecka začal svoji oblíbenou práci - kdo ví, jestli tam nebude moc bahna, budeš zapatlaná až po kolena, z těžkého terénu tě budou bolet kotníky a času není moc...  (vzpomínáte? čas versus hodinky 🙂 )

Kecku jsem stopla, že nemá smysl brblat, to mi nepomůže. Na proutky nemusím, ale potřebuji - já v tom cítím rozdíl. A použila jsem jeho komentáře k zabezpečení sebe sama - kalhoty, u kterých nevadí, když je umažu nebo potrhám; boty, ve kterých zvládnu těžší terén; na kolena stahováky, abych měla jistý krok; do kapsy zahradnické nůžky a hurá na to. Tedy odvézt dceru k autobusu, syna do školky a pak na proutky.

Ve školce jsem se potkala s další maminkou, která byla nervózní, že nemá žádné proutky, nestíhá a ani neví, kam na ně jít. To už jsem se začala usmívat a nabídla jsem jí, že jich nastřihám víc, že jsem na to vybavená... 

Hned v lese jsem si vzpomněla na seminář a pozdravila jsem se s lesem. Rozhlédla jsem se, jak je tam krásně a klid a... Uviděla jsem několik vrb hned u kraje lesa, ani ne 50 metrů ode mě. Paráda, žádný kilometr kamsi  a kilometr terénem zpátky 🙂 Mám je hned u nosu! 

Vrbám jsem poděkovala a vysvětlila jim, že proutky použijí děti na tvoření a budou tak mít radost ony a my rodiče taky 🙂 Podotýkám, že jsem vše prošla pohodově, po celkem zmrzlém povrchu, prakticky suchou nohou. Až ke konci stříhání jsem se ohlédla a uviděla, jak se moje stopy ve sněhu promáčejí. Jen mě napadlo, že na jaře tu bude asi pěkná bažina, že se sem pak chci podívat (to se mi splnilo týden na to, kdy jsme šli na proutky s celou rodinou - na pomlázky, jak jinak. Je tam teď bažina 🙂 )

Během chvíle jsem byla zpátky doma, stihla jsem se i v klidu nasnídat ještě před odjezdem do práce (k Drahušce). Napsala jsem přes Whatsup pár ostatním maminám, že se mi podařilo sehnat proutků dost a můžou se odvolat na \"moji hromadu\". Ozvalo se 5 maminek, šťastných, že tohle mají splněné. V uších mi znělo - pro dobro mé i těch ostatních 🙂

A krásnou dohru to mělo v poledne ve školce, když jsem tu úrodu předávala paní ředitelce. Celá se rozzářila. Prý doma ostřihala vrbu, proutky dala do vody v sudu, aby neuschly a ony jí tam zamrzly. V uších mi opět znělo - pro dobro mé i těch ostatních 🙂

Jaké máte seminářové dozvuky vy? Podělte se s námi a se všemi v komentářích tady dole....    Děkuji       Hanka